Ve čtvrtek 26. listopadu uspořádala Oblastní charita Pardubice v pardubickém studiu Kalokagathia na Palackého třídě seminář pro praktické lékaře a zdravotní sestry zaměřený na problematiku domácí hospicové péče. Seminář zahájila ředitelka pardubické Charity paní Mgr. Marie Hubálková konstatováním, že lidé těžce nemocní a umírající jsou na okraji zájmu současné společnosti.

„Oblastní charita Pardubice poskytuje služby mobilní hospicové péče ve dvou svých střediscích v Pardubicích a Holicích již téměř 20 let s přirozenou snahou pomoci bližnímu v nouzi, ale bez okázalé publicity. V posledních letech si stále více uvědomuji, že je nutné o službě umírajícím a jejich rodinám v přirozeném domácím prostředí veřejně mluvit. Přestože si 90 % lidí přeje zemřít doma, ve skutečnosti se toto přání splní sotva desetině z nich,“ uvedla Marie Hubálková.

Na úvodní slovo navázal prezentací o principech hospicové péče pan MUDr. Tomáš Sýkora, pardubický lékař – alergolog. Upozornil na důležité psychické aspekty, které doprovázejí člověka s vážným onemocněním v okamžiku, kdy pochopí, že jeho život se nachýlil ke svému závěru. „Tato situace zasahuje silně i jeho rodinu. Klasické nemocniční prostředí člověka v takové situaci stresuje a ze strany lékařů je třeba citlivě vážit způsob komunikace s umírajícím člověkem a jeho rodinou,“ konstatoval Tomáš Sýkora.

K problematice domácí hospicové péče se také vyjádřil krajský radní zodpovědný za sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola. „Často se o hospicové péči hovoří jako o pobytovém zařízení pro umírající. Ovšem prioritně by měla být hospicová péče vnímána jako terénní služba, tedy služba, která pomáhá umírajícím v jejich domácím prostředí. Pardubický kraj patří mezi kraje, kde je dostatečně zajištěna pobytová hospicová péče a domácí se rozvíjí díky Charitě,“ uvedl Pavel Šotola.

Poté na semináři vystoupila lékařka z hospice v Červeném Kostelci MUDr. Jana Svobodová, která sdílela s ostatními své zkušenosti s umírajícími pacienty. Kladla velký důraz na citlivou komunikaci lékaře s umírajícím pacientem a jeho rodinou. Zmínila, že zejména praktičtí lékaři v oblasti komunikace mnohdy reagují nesprávně anebo se snaží pacienta nechat hospitalizovat i v situaci, kdy by se už jednalo pouze o prodlužování života bez ohledu na vůli pacienta. „Mladí lékaři a čerství absolventi lékařských fakult, již dokážou díky změnám ve výuce komunikovat s rodinami mnohem lépe a citlivěji,“ podotkla Jana Svobodová.

Seminář završila prezentací dvou kazuistik z praxe domácí hospicové péče holického střediska Oblastní charity Pardubice zdravotní sestra Soňa Kamenická. Zmínila detaily odborné péče, užívané léky, zdravotnické pomůcky, průběh posledních dnů obou pacientů a spolupráci s jejich rodinami.

Na závěr semináře proběhla živá diskuse účastníků semináře. Z ní jednoznačně vyplynulo, že domácí hospicová péče je velmi potřebná služba, která ale dosud není plně zařazena do systému zdravotnické péče a není veřejnosti příliš známá.