20. prosince 2016 Tříkrálová sbírka

Tři králové jdou

Byly jsme čtyři ženy – tři dospívající děvčata a já s nimi jako jejich babička. Děj se odehrával v Lázních Bohdaneč. Děvčata se převlékla za krále, já jsem si viditelně připevnila průkazku dokazující, že jsme z Charity a že naše úsilí provádět Tříkrálovou sbírku je poctivé.

Počasí bylo nepřívětivé. Zamračeno, zima, po slunci ani památky, jak už to tak v lednu bývá.

Vyrazily jsme do terénu a tam jsem ocenila ty tři mladé dušičky, které s elánem a dobrým předsevzetím Charitu reprezentovaly.

Jako prvního jsme navštívily vietnamského obchodníka, který evidentně nevěděl, o co jde, přesto mu brzy došlo, že jsme mu nepřišly jen tak zazpívat „My tři králové…“ nad prázdnou kasičkou. S úsměvem a úklonou nám do ní věnoval 50 Kč. To byl dobrý začátek. Na veřeje jeho obchodu jsem mu napsala K+M+B+2015 a s dobrou náladou jsme se hrnuly dál. Někde jsme dostaly peníze i suvenýr na památku, také perník a bonbon a ještě jsme se trochu ohřály.

V ulicích moc lidí nechodilo a navíc někteří dělali, že jsou neviditelní, někteří již předem hlásili, že už dali vícekrát jiné skupince, ale to nemohla být pravda. Děvčata to brala s humorem a odvážně pokračovala dům od domu. Někde otevřeli, dokonce za námi běželi, jiní se před námi rychle schovali za dveře nebo do auta.

Dojemné bylo setkání se skupinou rodičů s dětmi, které se vracely domů ze cvičení v sokolovně. Děti si asi myslely, že vidí tři Mikuláše, a byly nadšené. My jsme jim zazpívaly a od rodičů obdržely dary do pokladničky.

Svůj „rajón“ jsme pečlivě obešly a poslední peníz padl do pokladničky v řeznictví.

Děvčata musela do školy na oběd, a tak jsme skončily v bohdanečské Charitě.

Ta koleda byla přínosná nejen pro Charitu, ale také pro nás. Užily jsme si ji a přesto, že si již přesně nepamatuji jména „mých“ děvčat, zůstává ve mně dobrý pocit z jejich příkladného chování. A když Pán Bůh dá, ráda se s nimi zase za rok na koledu vypravím.

Miloslava Bičíková