Volný čas věnovaný druhým. Pomoc potřebným bez nároku na odměnu. Řeč je o dobrovolnictví. Činnosti, která je společensky vysoce ceněná a mnohdy obdivovaná a nad níž materialisté nechápavě kroutí hlavou. Lidé, kteří nepožadují za svoji práci mzdu, tuto práci vykonávají s láskou, srdcem a jak nejlépe dokážou. Věří, že to, co dělají, má smysl. Odměnou jim je víra, že dokázali pomoci, potěšit, zlepšit, zachránit, posunout dál.

Já jsem se předminulý rok v září stala dobrovolníkem Oblastní charity Pardubice. Věnuji se doučování dětí ze sociálně znevýhodněných rodin. Probíráme aktuální školní látku, vypracováváme domácí úkoly, věnujeme se přípravám na písemné práce a zkoušení. Po povinných domácích úkolech se snažím předat dětem vědomosti i pomocí her a soutěží. Podařilo se mi docílit toho, aby děti nechápaly docházení za „svými” dobrovolníky jako nutné zlo a uměli jsme se společně zasmát. Doučování probíhá v Rodinném a vzdělávacím centru Holoubek v Holicích, kam dochází několik žáků z různých základních škol. Jejich snaha o zlepšení školních výsledků je patrná, a proto se nám společnými silami podařilo dosáhnout lepších známek na vysvědčení.