30. září 2024 Rodinná centra

Rozhovor: Povodně v Luži očima vedoucí RC DaR

Luže a její okolí čelila v minulých dnech více než 100 leté vodě. Celou situaci jsme pro vás shrnuli v rozhovoru s Dominikou Košnarovou, vedoucí Rodinného centra DaR Luže.

Materiální sbírka pro zasažené povodněmi

Už ve čtvrtek 19. 9. 2024, druhý den po vyhlášení materiální sbírky, putovalo první plně naložené auto s věcmi do Luže. Jsme vděční za vlnu solidarity, jakou sbírka vyvolala. Ve společnosti je cítit pospolitost a chuť pomáhat. Děkujeme všem, kteří se jakýmkoli způsobem podílíte na pomoci.

Do Luže jsme přivezli vybavení na malování (barvy, štětce, válečky), hygienické potřeby, košťata, dezinfekční prostředky, hadry, utěrky. Vše jsme předali právě těm, kteří to potřebují nejvíce.

Rozhovor s Dominikou Košnarovou, vedoucí Rodinného centra DaR Luže

V pátek 13. září byl na Novohradce vyhlášen 3. povodňový stupeň. Jaká byla první reakce?

Ještě před vyhlášením 3. povodňového stupně jsme začali v naší klubovně Nízkoprahu, která se nachází právě v Jeronýmově ulici, balit cennosti a přesouvat je do výšky jednoho metru. Po vyhlášení trojky jsme vše, co šlo, vynesli do vyššího patra. Sháněli jsme pytle s pískem, protože jsme přesně týden před tím malovali. Proto jsme chtěli maximálně zabránit poničení prostor klubovny. To se nám bohužel přes veškeré úsilí nepodařilo.

Kdy začala evakuace obyvatel?

V sobotu 14. září jsme společně s Ivanem Červeňákem začali seznamovat obyvatele Jeronýmovy ulice s možnou evakuací. Obcházeli jsme dům po domu a seznamovali místní s tím, jak se na danou situaci připravit. Řekli jsme jim, aby si sbalili evakuační zavazadlo se suchým oblečením, dekou, mobilem, léky a dalšími věcmi. V sobotu ráno už byl první dům zatopen zhruba do výšky 30 cm.

Jak jste byli připraveni na evakuaci?

Voda sice pomalu stoupala, ale většina rodin zůstávala ve svých domovech. Město zřídilo evakuační místnost ve volnočasovém centru a my jsme z Oblastní charity Pardubice zajistili matrace, deky a spacáky pro přespání. Dvě rodiny této možnosti využily, ale většina obyvatel zatím zůstávala doma. V některých domech došlo k výpadku elektřiny, která byla obnovena ve 21.00 hodin.

V neděli ráno déšť pokračoval. Jak se vyvíjela situace?

V neděli ráno opět hustě pršelo, ale hladina vody se držela v rozmezí 3 zatopených domů. Externí organizace, která operovala v městem zřízeném evakuačním středisku, ráno odjela, a my jsme převzali plně odpovědnost za provoz evakuačního střediska. Po převzetí jsme evakuační středisko uklidili a připravili. Rozdělili jsme si směny pro provoz a sledovali situaci s vodou. Zároveň jsme oslovili nadaci Toronto s prosbou o potravinovou pomoc. Tu nám poskytla v podobě 7 chlebů a 50 párků.

„Voda dosáhla výšky 260 cm. Bylo nutné začít s evakuací obyvatel. Běžně je hladina zhruba na 30 cm. Pomáhali nám hasiči a policie." 

Došlo k evakuaci celé Jeronýmovy ulice. Jak jste postupovali?

Ve 12.30 mi volal pan starosta Ladislav Peterka, že voda dosáhla 260 cm a je nutné začít s evakuací obyvatel. Běžně je hladina zhruba na 30 cm. Okamžitě jsme obcházeli obyvatele, aby se do 20 minut připravili. Byli jsme ve spojení s místostarostou Alešem Košvancem, který zařídil zpřístupnění sokolovny. S dobrovolnicí Klárou Mihulkovou jsme začali evakuovat obyvatele a zapisovat je podle čísel. Hasiči a policie nám pomáhali s evakuací, a i když měli někteří neromští obyvatelé větší problém opustit domovy, nakonec celá ulice evakuaci respektovala. Bylo nutné zajistit, aby si všichni při odchodu napsali lístek na dveře s informací, kdo odešel a kam. Zároveň bylo nutné uvést telefonní čísla, na kterých budou lidé k zastižení. Všechny tyto informace hlásili v sokolovně. Cílem bylo, aby se hasiči orientovali ve vyklizených/nevyklizených domech.

Jaké byly další kroky v evakuačním centru?

V 15.00 hodin byla celá ulice evakuovaná. V sokolovně jsme evidovali 60 osob. Ivan Červeňák tam zajišťoval provoz. Ve spolupráci s městem Luže a organizací Romodrom jsme zajistili jídlo, balené vody, kelímky aj. Ohřáli jsme evakuovaným párky, uvařili kávu, čaj a obstarali pro ně teplé jídlo a nápoje. Ve večerních hodinách se řešilo, jak zajistit postele. Kvůli zdržení na straně dodavatele jsme improvizovali. Rodiny jsme ubytovali ve volnočasovém centru, kam jsme ve spolupráci s Hamzovou léčebnou zajistili 12 lůžek pro matky s malými dětmi. Ostatní čekali na postele a spacáky, které dorazily až po půl jedenácté večer. Zajímavé bylo zjištění, že téměř nikdo z komunity nikdy nespal ve spacáku a neuměl ho ráno ani zabalit.

Jaká panovala atmosféra?

Dobrá. Jen kvůli problému s lůžky a spaním dolehla na děti únava. Někteří rodiče byli naštvaní, že jsme pro děti nesehnali lůžka dřív. Vše jsme ale nakonec společnými silami zvládli.

Rozčarování nastalo, když jsme se doslechli, že některé rodiny se chtějí na noc vrátit domů. Vzhledem k vyhlášené evakuaci by se jednalo o porušení zákona. Také jsme se obávali, že by v rodinách komunit s malými dětmi mohlo dojít k požáru, neboť by všichni svítili svíčkami. Zavolali jsme na pomoc městského policistu, který situaci vysvětlil a komunita zůstala na svém místě.

„Hlava pořád vyhodnocuje, rozhoduje, poslouchá požadavky desítek lidí. Měla jsem potom pocit, že jsem někde hodinu, ale ve skutečnosti uběhlo pouhých 15 minut. Dny pro nás neměly 24 hodin ale 60."

A co ty, Dominiko, spala jsi? Jak jsi celou situaci se svými kolegy prožívala?

Ano, spali jsme. Ale vždy jen na pár hodin. Ani si nepamatuji, kolik hodin to bylo. Člověk jel opravdu na doraz. Kolem 01:00 hodin jsme se dostali do postele a v 06:00 ráno už jsme zase jeli na novo. Neděle byla ještě horší. Myslím, že jsme šli spát v 02:00 a v 6:00 jsme už vyráželi na nákup potravin na snídani pro evakuované, kteří dospávali ve volnočasu. Člověk se stejně po tom všem stresu a šoku budí jako zlámaný pes. Hlava pořád potřebuje vyhodnocovat, rozhodovat, poslouchat požadavky desítek lidí. Měla jsem potom pocit, že jsem někde hodinu, ale ve skutečnosti uběhlo pouhých 15 minut. Dny pro nás neměly 24 hodin ale 60.

„Situaci s kolegy jsem prožívala dobře. Vím, že jsou to lidé, na které se mohu spolehnout. Nebylo to o pracovní době ale o partě."

Byly situace, kdy jsme si museli vysvětlit, teď se musí skutečně máknout. Nebylo to o pracovní době ale partě, kterou v tom nesmíme nechat. Za sebe musím říci, že paní Feková i pan Červeňák jeli na plné obrátky. Nenechala jsem je chudáky ani chvíli odpočinout. Makali jsme všichni, byli jsme skvělí! Zbyl i čas na legraci. Když byli všichni živí a v suchu v sokolovně, museli jsme vymyslet, na čem pro ně ohřejeme 200 párků.

Jak to vypadalo následující den v neděli?

Kolem 8. hodiny ráno jsme skupinu z volnočasu přesunuli zpátky do sokolovny, kde byla společně s městem zajištěná snídaně. Trafostanice se uvedla do provozu, mohli jsme proto začít s návratem obyvatel do jejich domovů. S Ivanem Červeňákem jsme kontrolovali domy a potvrdili, že evakuace může být ukončena.

Jak návrat místních obyvatel do jejich domů probíhal?

Lidi prošli evakuačním vyřazením, vše se evidovalo. Pomáhali jsme se sčítáním škod a dělali zápisy o potřebných věcech (oblečení, nábytek, drogérie). V komunitě panovala velká solidarita, lidé si navzájem pomáhali. Elektrický proud nešel od neděle 16.00 hodiny až do pondělního rána. Proto jsme se někde obávali, aby rodiny nesvítily svíčkami. Nikomu se nic naštěstí nestalo. 

Co klubovna, jak to tam vypadalo?

V pondělí jsme z posledních sil vyklízeli promáčenou klubovnu, kterou jsme před týdnem vymalovali. Zbyl i čas na šprýmy a legraci, která byla potřeba více než kdy jindy. S vtipem jsme si říkali, že teď už můžeme rovnou vybudovat klubovnou novou, podle našich představ. Vezmeme to z jedný vody na čisto

Došlo ke škodám na linu, skříních, sedací soupravě a kuchyni. S úklidem začala paní Zvelebilová a z Charity pan Boháč a pan Pařízek. Zhruba po 2 hodinách jsem se připojila já s paní Fekovou, Ivanem Červeňákem a panem Levay. Vyházel se blátem promočený nábytek, odstranilo nasáklé lino. Zapnuli jsme zapůjčené vysoušeče.

Následně šlo několik z nás ještě uklidit volnočas.

„Do svých domovů jsme se všichni dostali v pondělí kolem 19. hodiny. Tímto bych chtěla všem poděkovat za neuvěřitelné nasazení a práci! Byli jste skvělí!"

Co škody v komunitě, jak se to dotklo rodin?

U rodin byly škody podobné. Voda a bláto zničily nábytek, oblečení a další vybavení domácností. Lidé se ihned pustili do vyklízení poničených věcí a likvidace škod. Byla vidět velká solidarita. Muži z komunity obcházeli domy a nabízeli sousedům pomoc s úklidem.

Domů jste se vrátili v pondělí kolem 7. hodiny večer. To je více než 72 hodin od vyhlášení 3. povodňového stupně. Jak probíhal návrat domů. 

Návrat domů byl těžký. V neděli mi starší syn (11 let) brečel do telefonu, že se mu už moc stýská. Mladší syn (9 let) se ptal, jestli už je ten “vodopád“ pryč a můžu domů. Bylo to pro mě náročné. Zalezla jsem do sprchy a do postele. Rodina ale potřebovala moji přítomnost.

Jak jsi zpracovala celou situaci a jak se cítíš teď?

Povodně se děly v polovině září. Přesně v tomto období píši projekty na Úřad vlády, MPSV, Ministerstvo kultury a školství. Vše je nutné odevzdat během jednoho měsíce. Tlak se tedy dostavuje i v podobě časového presu, který je značný.

Jak dál postupujete v úklidu postižené oblasti? Co psychika místních, jak to zpracovávají?

Mám pocit, že se ještě nikdo nezastavil. Každý den se řeší, co ještě rodiny potřebují. Kde spí, zda mají děti učení do školy, vyplňují se doklady na úřady práce a pojišťovny. Je toho stále spousta, co je nutné vyřešit. Lidé se obávají zimy a toho, aby zdi vyschly před nástupem mrazů.

U nás v klubovně budeme škrabat omítku, strhávat lino z podlahy, musíme obstarat nové dveře do budovy. Nemáme hotovo a ještě dlouho asi mít nebudeme. Bohužel v rámci projektů potřebujeme mít do konce roku zrealizované různé aktivity, takže kromě oprav řešíme i nouzový režim -  jak zajistit provoz aktivit. Jedná se skutečně o náročné období. Snažíme se hledět pozitivně do budoucna. 

Oblastní charita Pardubice pomáhá i po opadnutí velké vody

Škody způsobené povodněmi nebyly v Pardubickém kraji tak devastující jako na Jesenicku. Práce u našich nejbližších sousedů je ale stále dost. Teploty jdou pomalu dolů a budovy je nutné před zimou vysušit a opravit. V současné době pomáhají naši dobrovolníci právě v Luži a my s obdivem sledujeme jejich pracovní nasazení, o kterém vás brzy blíž seznámíme. 

Děkujeme, že nám pomáháte pomáhat.