Dobrovolníci v Charitě pomáhají dětem

Dobrovolníci v Charitě pomáhají dětem

Volný čas věnovaný druhým. Pomoc potřebným bez nároku na odměnu. Řeč je o dobrovolnictví. Činnosti, která je společensky vysoce ceněná a mnohdy obdivovaná a nad níž materialisté nechápavě kroutí hlavou. Lidé, kteří nepožadují za svoji práci mzdu, tuto práci vykonávají s láskou, srdcem a jak nejlépe dokážou. Věří, že to, co dělají, má smysl. Odměnou jim je víra, že dokázali pomoci, potěšit, zlepšit, zachránit, posunout dál.

Já jsem se předminulý rok v září stala dobrovolníkem Oblastní charity Pardubice. Věnuji se doučování dětí ze sociálně znevýhodněných rodin. Probíráme aktuální školní látku, vypracováváme domácí úkoly, věnujeme se přípravám na písemné práce a zkoušení. Po povinných domácích úkolech se snažím předat dětem vědomosti i pomocí her a soutěží. Podařilo se mi docílit toho, aby děti nechápaly docházení za „svými” dobrovolníky jako nutné zlo a uměli jsme se společně zasmát. Doučování probíhá v Rodinném a vzdělávacím centru Holoubek v Holicích, kam dochází několik žáků z různých základních škol. Jejich snaha o zlepšení školních výsledků je patrná, a proto se nám společnými silami podařilo dosáhnout lepších známek na vysvědčení.

Foto: Dita Valachová

Dále dojíždím do rodiny s dvanáctiletým chlapcem, kterému hrozilo opakování 7. třídy ZŠ. Chlapec neměl zájem o okolní svět a svůj flegmatický postoj zaujímal i vůči škole a svým povinnostem. Nebylo jednoduché se mu přiblížit, komunikovat s ním. Většina rozhovorů končila jeho větou „Mně je to jedno.” Jezdila jsem za ním podle svých časových možností, jednou až dvakrát v týdnu. Postupně se nám podařilo navázat spolupráci a žák úspěšně postoupil do 8. třídy. Mě však ještě mnohem více těší vzpomínky na naše krátké rozhovory (když měl chlapec náladu) a jeho smích. Stále vidím, že je před námi velký kus práce a jen doufám, že o moji pomoc bude nadále stát.

Děti potřebují cítit, že jsou pro někoho důležité, že na nich někomu záleží a jejich potřeby jsou brány vážně. Bohužel se některým těchto pocitů nedostává. Jako „doučující dobrovolník” nechci děti jen učit, ale ráda bych získala jejich důvěru, stala se jejich kamarádem. Prostřednictvím práce s dětmi jsem našla svoji životní cestu, začala jsem se v pedagogickém směru vzdělávat a své rozhodnutí stát se dobrovolníkem Oblastní charity Pardubice považuji za jedno z nejzásadnějších. Bez nadsázky mohu říci, že mi dobrovolnictví dalo do života mnoho dobrého. Naplňující práci s dětmi, výborné kolegy a spoustu nových zkušeností.

Ve svém okolí slýchám, že všechny pomáhající profese, i doučování dětí (a jedinců s problémovým chováním ještě více), se po určité době stávají vyčerpávajícími. Myslím, že dobrovolnictví dokazuje, že se člověk pro danou činnost rozhodl bez nátlaku, práce ho baví a dává do ní kus sebe. Pokud jsou tyto podmínky dodrženy, o vyčerpávání nemůže být řeč. Přeji sobě i dětem, které potřebují nebo budou potřebovat moji pomoc, abychom si navzájem dávali sílu prožívat život naplno a mít ho rádi.

Šárka Bruknerová

Článek byl publikován v Holických listech a na portálu dobrovolnik.cz.

Banner Podpořte nás
 

Kontakt

Oblastní charita Pardubice

V Ráji 732, 530 02 Pardubice

Tel.: 466 335 026, 775 296 843

E-mail: info@charitapardubice.cz

IČ: 464 92 160

 

Číslo účtu: 1201207379/0800 

Česká spořitelna, a. s.

 

Sbírkové konto na podporu rodin v nouzi: 2800235245/2010

Fiobanka, a. s.

 

Sbírkové konto na podporu domácí hospicové péče: 2300796054/2010

Fiobanka, a. s.

 
 

POMOC RODINÁM

                 

 
 

Daruj správně